Sešli jsme se skutečně v hojném počtu, a to jak Kališníci ze 117. PS Kalich, tak Skalkáci ze 78. PS Skalka i Galaxáci ze 147. PS Galaxie.
Pepa Hordina přijel „tradičně“ pozdě, avšak jsme mu nakonec poděkovali, že jsme nemuseli sušit mokrý skákací hrad či pódium a aparaturu… Když se přihnal
děsivý černofialovošedivý mrak, věděli jsme, že je zle…. Začalo krápat a my vytáhli deštníky… „Třeba to přejde“, říkal Pepa rozkládaje PÁRTYstan, pod který se
houf Pionýrů pomalu schovával…. Čekali jsme 20 minut…. půl hodiny…. skoro hodinu…. nic… A mně se vybavila jen hláška ze známého českého filmu….
„Alespoň jsme si hezky pokecali“ konstatovali jsme, když jsme cucali karamely, které jsme pro děti připravili… Pár lidí, co šlo kolem, neváhalo a na chvíli se
k nám pod střechu schovalo. Hned se vyptávali, co jsme to měli v úmyslu pořádat, tak jsme jim o našem „tradičním“ náboru dětiček do oddílů alespoň něco
málo řekli… Nakonec jsme stan sbalili, uklidili zpět do auta a trochu smutní a zklamaní se rozešli do okolních čajoven a kaváren…
Třeba to na přes rok vyjde…